menuMENUHledat
banner

10 lodí, které změnily kosmonautiku: Gemini, Sojuz, Apollo, lunární modul (2.)

31.08.2018 07:45 | Autor: VS | Zdroj: stoplusjednicka.cz
10 lodí, které změnily kosmonautiku: Gemini, Sojuz, Apollo, lunární modul (2.)

Do vesmíru létáme už více než půl století. Vytvořili jsme k tomu stroje jednoúčelové i univerzální, jednoduché i složité. Pojďme se spolu se portálem stoplusjednicka.cz podívat na  deset těch, které přepisovaly – nebo stále ještě přepisují – historii.


4. Pozapomenuté Gemini

Loď: Gemini
Země: USA
V kosmu: 1964–1966 

Mezi pionýrský program Mercury a lunární Apollo se v letech 1965 a 1966 vtěsnalo deset pilotovaných misí Gemini. Ačkoliv loď na první pohled připomínala „zvětšené Mercury“, nabízela mnohem lepší možnosti manévrování, větší výdrž ve vesmíru i širší dispozice ke kosmickým vycházkám apod. V zásadě se stala jakýmsi „předskokanem“ Apolla a umožnila přípravu posádky i pozemního střediska. O významu programu svědčí rovněž skutečnost, že se všichni astronauti z jeho řad dočkali nominací do posádek Apolla nebo že se ostruhami z Gemini chlubilo pět z šesti velitelů přistání na Měsíci.

Nepřehlédněte předchozí část článku s kosmickými loďmi Vostok, Mercury a Voschod

5. Věčný Sojuz

Loď: Sojuz
Země: SSSR
V kosmu: 1967–dodnes

Už od roku 1958 vyvíjel Sovětský svaz nové plavidlo pro budoucí mise, především pro lunární výpravy. Vostok, v němž nakonec letěli Jurij Gagarin nebo Valentina Těreškovová, disponoval totiž jen velmi omezenými kapacitami. Po několika změnách projektu nakonec spatřila světlo světa loď Sojuz, určená původně k realizaci lunárního programu a později „přeškolená“ na dopravu posádek k vesmírným stanicím. 

V této roli ostatně létá dodnes, přičemž její modernizované verze TMA-M startují s kosmonauty směřujícími k ISS čtyřikrát ročně. Vzhledem k nedostatku financí na nové ruské programy se navíc zdá, že Sojuz bude ještě pár let ve službě, protože vývoj nástupnického plavidla zůstává v nedohlednu

Sojuz se skládá ze tří základních částí: V orbitálním modulu vejčitého tvaru tráví kosmonauti většinu času při letu na oběžné dráze, přičemž se využívá rovněž jako skladiště věcí dopravovaných na stanici. Ve zvonovité návratové sekci absolvuje posádka start i přistání a zároveň se jedná o jedinou část lodi, která se vrací zpět na Zemi na padácích. Trojici uzavírá válcovitý servisní modul s nádržemi, řídicím systémem, motory a dvojicí solárních panelů.

6. Měsíční dobrodružství

Loď: Apollo
Země: USA
V kosmu: 1967–1972

Loď Apollo vznikla speciálně pro cesty astronautů na Měsíc a sestávala ze dvou částí: z kuželovitého velitelského modulu, v němž byla po celou dobu letu posádka, a z válcovité servisní sekce zakončené hlavním motorem. Plně natankované plavidlo vážilo 28,8 t – muselo zajistit snížení rychlosti i s lunárním modulem u našeho souputníka a následně odlet. Mimochodem, v kabině Apollo se nacházelo 22 km elektrické kabeláže

Loď létala s tříčlennou posádkou, ale v případě nouze mohla pojmout až pět astronautů. Kromě jedenácti startů v lunárním programu dopravila tři mise ke stanici Skylab a jednou se zúčastnila historicky prvního mezinárodního letu Apollo–Sojuz

7. Lunární „pavouk“

Loď: lunární modul
Země: USA
V kosmu: 1969–1972 

Traduje se, že když ho astronauti viděli poprvé, mysleli si, že jde o vtip. Americký lunární modul opravdu připomínal všechno možné, jenom ne meziplanetární plavidlo pro výsadek na povrchu jiného světa – přesto byl navržen s maximálním ohledem na efektivitu. De facto se jednalo o dvoustupňovou raketu, přičemž jeden stupeň měl sloužit k přistání na Měsíci a druhý k návratu na lunární oběžnou dráhu. 

Patnáctitunový modul nesl dvoučlennou posádku a na povrchu našeho přirozeného satelitu mohl zůstat až tři dny. V pokročilejších verzích měl nosnost 320 kg přístrojů včetně lunárního roveru. Dočkal se jednoho bezpilotního testu, devíti pilotovaných letů a celkem šesti přistání na Měsíci.

Pokračování příště

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu stoplusjednicka.cz

Nahoru