Historie autonomního řízení III – umělá inteligence přichází

Zatímco v Československu se schylovalo k sametové revoluci, ve výzkumných týmech v USA a Německu přicházela revoluce technologická. Historie autonomního řízení se totiž začala psát už v roce 1989. Chcete vědět, kudy vedla cesta k Autopilotovi od Tesly?

Americký kongres chtěl autonomní vozidla

„Předvést systém autonomních vozů a dálnic do roku 1997!“ Takové bylo zadání Kongresu Spojených států v roce 1991 pro americké ministerstvo dopravy. To do projektu zapojilo celou řadu vládních agentur, univerzit i soukromých firem. Ano, ke slovu se opět dostala i společnost General Motors, ale také třeba Lockheed Martin, známý zejména svými vojenskými stíhačkami. Zajímavé přitom bylo, že kupříkladu Carnegie Mellon University pracovala paralelně také na obdobném projektu pro agenturu DARPA. A jak to celé dopadlo?

V roce 1997 bylo v kalifornském San Diegu pro kongresmany skutečně připravené demo. Na startovní čáře stálo 20 různých autonomních vozů. Byla mezi nimi osobní auta, ale také autobusy, tahače i další typy vozů. Test se odehrával na uzavřené dálnici a auta měla za úkol jet za sebou i samostatně. Kromě účastníků projektu Američané pozvali i Toyotu a Hondu, aby předvedly své vlastní systémy. I přes velké mediální pokrytí byl však projekt ukončen bez náhrady. Navíc jeho rozpočet byl směšně nízký. USA na projekt věnovaly 90 milionů dolarů. Obdobný projekt EUREKA Prometheus s poněkud širším zadáním získal na roky 1987 až 1995 rozpočet v přepočtu 749 milionů eur. Výsledek byl však podobný – nic pro komerční využití.

Carnagie Mellon a cesta napříč Amerikou s neuronovými sítěmi

Carnegie Mellon měla díky účasti v obou projektech – armádním i civilním – poněkud náskok. Své úsilí pro obě agentury sdružila pod projekt Navlab, který střídavě využíval civilní a vojenská vozidla. Navlab 2 v roce 1990 využívající armádní HHMMWV byl díky třem počítačům Sparc 10 na palubě schopný jezdit v terénu rychlostí až 9,7 km/h a na silnicích rychlostí 110 km/h. Ta byla limitována spíš možnostmi vozu než počítače.

Klíčový byl však Navlab 5. Ten v roce 1995 využil upravený minivan Pontiac Trans Sport. Jednalo se o poloautonomní vůz, nenabízel tedy úroveň autonomie 5. Co ale nabídl, bylo absolvování 5 000 km dlouhé cesty napříč USA, kdy 98,2 % celé trasy řídila palubní neuronová síť a pouze v 1,8 % případů měl kontrolu nad vozem lidský řidič. Navlab 5 se v roce 2008 dokonce dostal do Robotické síně slávy.

Projekt Navlab, sázející na neuronové sítě, přitom pokračoval i nadále. Od Navlab 9 však přesedlal na autobusy. Následně byl rozšířen i na ponorky, letadla, helikoptéry a podvodní zařízení. Více o samotném projektu najdete přímo na stránkách www.navlab.net.

Evropa vrací úder

Evropa však také chtěla vlastní úspěšný projekt. A i zde za ním stály hlavně univerzity. V roce 1996 přišel nynější profesor Alberto Broggi z University of Parma s projektem ARGO. Ten využíval modifikovanou Lancii Thema, jež zkoušela vlastně zcela nový koncept – jízdu podle jízdních pruhů. Ano, ten systém, který dnes známe jako lane departure warning system a najdeme ho ve všech lépe vybavených moderních autech. Také Broggiho Thema se zapsala do historie dlouhou jízdou. Absolvovala během šesti dní 1 900 km napříč dálnicemi severní Itálie při průměrné rychlosti 90 km/h, přičemž 94 % trasy byla v autonomním režimu a nejdelší úsek bez nutnosti zásahu řidiče činil 55 km. Broggiho Thema přitom na rozdíl od moderních aut kombinujících kameru a radar využívala dvě levné černobílé kamery a stereoskopické vidění.

Autobus pro Nizozemce

Ve stejné době, kdy Broggi pracoval na své Lancii, přišla nizozemská firma 2getthere s průlomem v oblasti autonomní dopravy a představila svůj ParkShuttle. Jedná se o dvanáctimístný minibus s elektrickým pohonem, který od prosince 1997 funguje na amsterdamském letišti Schiphol a od roku 1999 v business parku Rivium. Mimochodem, letos mu bude končit licence na provoz. ParkShuttle od té doby boural pouze jednou, a to v roce 2005. Po prošetření nehody se však ukázalo, že viníkem byl člověk, a nikoliv ParkShuttle. Ten se stal prvním komerčně využívaným plně autonomním automobilem. I přes obrovské investice Američanů, Britů, Francouzů i Němců tedy nakonec celý závod o takový vůz vyhrála malá nizozemská firma. Gratulujeme!