Nabíjení "naslepo" – totální frustrace vs. dokonalá pohoda

Cestování elektromobilem po Evropě je dnes většinou bezproblémové. Ale občas přijde situace, kdy musíte nabíjet takzvaně „naslepo“ – bez plánované zastávky, bez ověřené aplikace, bez jistoty, že to bude fungovat. Přesně to se nám stalo ve Francii.

Špatná zkušenost: TotalEnergies 

Kvůli odstávce naší plánované nabíjecí stanice jsme museli improvizovat. Zamířili jsme tedy k nabíjecímu hubu společnosti TotalEnergies. Na místě byl ochotný klučina, který nám ukazoval, který QR kód máme naskenovat a jak spustit nabíjení. Všechno vypadalo jednoduše.

Realita?

Skenování QR kódu – přesměrování na web – opakované pokusy o spuštění, které vždy selhalo. Ani na pátý pokus se nabíjení nepodařilo spustit.

Výsledek: ztracených 20 minut a nula nabitých kWh.

A přesně tohle je ten typ zkušenosti, který kazí pověst elektromobility – ne kvůli autům, ale kvůli zbytečně složité nabíjecí infrastruktuře.

Perfektní zkušenost: Allego – takhle to má vypadat

Vzdali jsme to a vyrazili k další nabíjecí stanici vzdálené jen zhruba 5 km. Přijedeme. Vidíme platební terminál. Přiložíme platební kartu a zasuneme kabel.

Během pár vteřin se nabíjení spustilo.

• Bez QR kódu.
• Bez registrace.
• Bez aplikace.
• Bez stresu.

Stanice navíc nabízela výkon až 300 kW, takže nabíjení bylo opravdu rychlé. A cena? Velmi sympatických 0,55 €/kWh, tedy přibližně 13 Kč/kWh. Jedna z nejlepších zkušeností s nabíjením u neznámého poskytovatele, jakou jsme zažili.

Aby elektromobilita mohla fungovat, nepotřebuje složité návody, QR kódy ani pět aplikací v telefonu. Potřebuje funkční terminál, transparentní a férovou cenu, rychlé spuštění.