Hyundai Inster je malý elektromobil určený hlavně do města. My jsme se ale rozhodli otestovat ho úplně jinak — cestou až do španělské Valencie. Dobrá volba, nebo čiré bláznovství?

V neděli 11. ledna nás vítá mrazivé ráno. Teploměr ukazuje −8 °C a Brno se teprve probouzí. Do malého auta s baterií o kapacitě 46 kWh skládáme poslední zavazadla a v 7:30 vyrážíme na cestu dlouhou přes dva tisíce kilometrů.

Hned první kilometry dávají jasně najevo, že tohle nebude snadný start. Studená baterie, dálnice, převýšení a zima — nejhorší možná kombinace. Reálný zimní dálniční dojezd Insteru se pohybuje okolo 200 km a my potřebujeme ujet zhruba 180 km, ideálně tak, aby se baterie stihla zahřát na rychlé nabíjení.

Papírově zvládne Inster nabíjecí výkon až 86 kW. Ve světě, kde Tesla, ale i jiné moderní elektromobily běžně zvládají výkon přes 200 kW, to není žádný zázrak. Každý kilowatt se ale dnes bude počítat.

K první nabíječce přijíždíme s pouhými 4 % baterie. Vyjížděli jsme přitom s plně nabitou. Spotřeba se vyšplhala na 23,4 kWh/100 km — mráz, vítr a ohřev baterie si vybírají svou daň. Dobrá zpráva ale přichází hned po připojení: baterie je dostatečně zahřátá a nabíjecí křivka odpovídá tomu, co Hyundai slibuje.

Dáváme si pozdní snídani a po asi 40 minutách vyrážíme dál, tentokrát s 85 %. Cílem je Rozvadov, zhruba 190 kilometrů daleko. Pokud by spotřeba zůstala stejná jako na prvním úseku, bylo by jasno — nedojedeme. Spoléháme proto na jediné: že teď už bude baterie v lepší kondici.

Z nejhoršího venku

A vychází to. Spotřeba klesá na 19,5 kWh/100 km a k druhé nabíječce přijíždíme s 6 %. Venku sice svítí slunce, ale mráz nepovoluje. My si dáváme kávu a po 35 minutách pokračujeme s 86 %.

S každým dalším kilometrem je to lepší. Auto i baterie jsou zahřáté, v Německu se navíc otepluje a spotřeba poprvé padá pod hranici 19 kWh/100 km. K nabíječce Ionity přijíždíme s 10 %.

Tady se ukazuje výhoda předplaceného tarifu. Za 300 korun měsíčně nabíjíme u Ionity výrazně levněji — v Německu v přepočtu zhruba za 9,5 Kč/kWh, ve Francii dokonce okolo 8 Kč/kWh. A hlavně: žádné aplikace, žádné přihlašování. Přiložit kartu, zapojit kabel, hotovo.

Další Ionity je vzdálená jen 151 km, takže stačí krátká, zhruba pětadvacetiminutová zastávka. Cestu si zpříjemňujeme malým experimentem — do zásuvky 230 V zapojujeme toastovač a připravujeme si rychlé občerstvení.

Když si elektromobil začne věřit

Čtvrtá zastávka je už jen formalita. Nabíječka je vzdálená pouhých 116 km, takže dobíjíme jen na 60 %. Dvacet minut, toaleta, voda a jedeme dál. Poslední německá nabíječka probíhá ve stejném duchu a pak už míříme do Francie.

Tam nás čeká poslední nabíjení dne. Zatímco auto doplňuje energii, my si v místním podniku dáváme horkou čokoládu — malý, ale příjemný luxus po celém dni na dálnici.

Krátce po desáté večer a ujetých více než 1 000 km přijíždíme k hotelu u Besançonu. Auto připojujeme k místní pomalé nabíječce, která je překvapivě zdarma. Výkon sice není nijak vysoký, ale přes noc by měl bohatě stačit k tomu, abychom ráno vyráželi s plně nabitou baterií.

Jenže ráno nás čeká nemilé překvapení.

O tom ale až v druhé části příběhu.